Člověka, který by nepotřeboval peníze, už dneska sotva najdeme. Nějací ti ryzí poustevníci už se u nás stali dávnou minulostí, a nikdo z ostatních lidí prostě nedokáže existovat bez toho, že by někde za něco platil. Aspoň nějaké výdaje má každý z nás, a bez peněz by si je nikdo nemohl samozřejmě dovolit financovat. A pak by člověku dotyčné scházelo.

Lidé musí peníze mít, a musí si je tedy logicky někde nějak vydělat. Na ulici se peníze obvykle nepovalují, aby je někdo z nás mohl jednoduše sebrat a použít, štědrých mecenášů je také nedostatek, a tak si prostě musíme finanční prostředky, které chceme mít, zasloužit.

počítání donů

A když si je nezasloužíme, nebo bychom si je sice zasloužili, ale přesto nám je nikdo nechce v dostatečně velkém množství dát? Pak si je zkrátka musíme aspoň půjčit. Abychom to nějak vydrželi do chvíle, než zase budeme vlastní peníze, které potřebujeme, mít.

Bylo by to ale až příliš krásné, kdyby si mohl peníze aspoň půjčit každý, kdo je zrovna nemá a ještě po určitou dobu mít nebude. Jenže tak to až příliš často nechodí. Ani člověk, který si půjčit vysloveně potřebuje, nemá jistotu, že se tak stane. Může sice pokoušet štěstí v různých finančních ústavech, ale jistotu, že uspěje, nemá nikdy nikde. Protože peníze se musí vracet. A kdo neprokáže, že je dokáže i vrátit, nemůže s půjčkou počítat. Kdyby se půjčovalo i těm, kdo peníze nikdy nevrátí, to by to na našem finančním trhu vypadalo!

počítání peněz

Jenže co lidé, kteří sice půjčené peníze vrátit svedou, ale nedokážou o tom z nějakého důvodu banky přesvědčit? Ti se musí obrátit na nebankovní sektor. Protože i zde se po nich budou chtít nějaké ty záruky splácení, ale třeba americká hypotéka bez registru je má nastavené tak, že se uspěje bez větších problémů. Pokud má tedy žadatel nemovitost. Kdo totiž dá u nebankovní hypotéky záruku splácení v podobě zástavy své nemovitosti, dostane své. A to se jen tak někde nevidí.